To, co nás zajímá především je většinou zisk, pokud jsme se dostali v evoluci o krok dál pak to jsou zákazníci a jsme-li skutečně vyspělá firma bereme své zaměstnance jako plnohodnotné lidi, kteří svou prací přispívají k úspěchu a díky nimž jsme se dostali tam, kam bychom se jinak nedostali.
Přístup „jeden rozhoduje“ už však poněkud vyšel z módy, jelikož v něm byli jak zásadní přednosti, tak ale i nedostatky, které se mnohdy stávali fatálními a které jsou v dnešním světě ještě nepřipustitelnějšími.
Vláda jednoho muže
– Silně závislá na jednom člověku
– Jeho změnou se mění vše
– Málo prostoru pro flexibilitu
– Pokud je to správný člověk na správném místě, pak zvládne víc než pracovní skupina
– Je jen jeden
Pracovní tým
– Různé role, různé pohledy na věc, různé názory
– Změna v týmu nemusí nutně ovlivnit celou firmu
– Veliký prostor pro flexibilitu, inovace, změny
– Musí se na všem jako skupina dohodnout a defacto, nikdo nenese konečnou zodpovědnost
– Je jich víc
Vychytralé řešení
Pokud nic nefunguje, spojme to a uvidíme, jestli to bouchne. A ono to nebouchlo a místo toho tu máme velice solidně založené firemní systémy, které celkem dobře pracují. Na vrcholu je šéf, který deleguje práci, avšak už pracovním skupinám a nikoli jednomu člověku. Pracovní skupiny, poté vytvářejí projekty, které se uskuteční, nebo schovají najindy.
– Pokud firma nemá v čele jednu cílevědomou osobnost, pak to většinou znamená, že ji vede skupina lidí, kteří se musí dohodnout a dělat si ústupky, jenomže firma není stát.
– Pracovní týmy se dají využít na malé i velké projekty, ale nikdy ne na řízení celků
– Revoluce přináší evoluci, proto je dobré lidi mezi skupinami přesouvat po dokončení projektů
– Každý člověk má svůj potenciál tak ho najděte a rozviňte
– Firma vydělává peníze, ale není ničím jiným než strojem pracujícím pro lidi, tak nezapomeňte že to, co děláte, děláte pro lidi, ať už jakékoli
