Peníze neberou na nás lidi žádné ohledy. Prostě nám někdy dojdou, a i kdybychom o ně stáli sebevíc, žádné další už k nám ne a ne doputovat. A když nepřicházejí peníze k nám, musíme prostě my sami udělat něco, čím si je zajistíme. Což znamená, že pokud jsme toho schopni, pracujeme a vyděláváme si je.
Jenže kolik peněz si vyděláváme? Často málo. Nebo aspoň ne tolik, kolik bychom jich potřebovali. A pak se tedy dostáváme do finančních potíží, kvůli kterým si navíc bereme i půjčky.
Proč že si půjčky bereme? Pochopitelně proto, abychom aspoň tímto způsobem získali prostředky na zvládnutí momentálních dočasných obtíží. Půjčíme si tolik peněz, kolik jich potřebujeme, a pak už můžeme zase plnohodnotně žít. A z pozdějších příjmů pak takové peníze plus úroky vracíme.
Jenže je tu jeden háček. A tím je skutečnost, že někdy sice o půjčku požádáme, ale nedostaneme ji. Nemělo by se nám to sice stávat, ale zkrátka k tomu někdy dochází. Požádáme třeba o půjčku v bance, kde po nás chtějí doložení kdečeho , prokážeme vše požadované, ale pak se dozvíme, že nejsme považováni za bonitní, tedy žádoucně dokonalé. Někdy za to může výše našich příjmů, někdy záznamy v registrech dlužníků, to je různé. Každopádně je pak ale skutečností, že i nadále peníze nemáme. A když je chceme mít, musíme o ně prostě žádat někde jinde. U nebankovní společnosti.
Když totiž máme aspoň nějaký nemovitý majetek, může nám být bez problémů poskytnuta nebankovní hypotéka. U které se díky povinné zástavě nemovitosti nekladou takové nároky na žadatele, co se příjmů a registrů dlužníků týká. A tak si tu přijde na své daleko víc lidí než někde v bance. A když je to potřeba, lze tu dostat až sedmdesát procent odhadní ceny takové nemovitosti. Tedy spousta peněz. Na jejichž splacení pak můžeme mít rok stejně jako třicet let. Dost času na to, abychom to nějak zvládli.